Téra blog – den 4.
Bohové se opět rozhodli, že prověří zemskou ozonovou vrstvu, a měli jsme sluníčkové počasí celý den. Dopoledne jsme proto zasvětili výrobě osobních praporů, ale hned po siestě jsme započali svou hlavní misi - cestu za galským lektvarem.
Aby byla kamufláž věrohodná, museli jsme si všichni změnit jména a po vzoru Asterixe a Obelixe všichni přidávali „ix“ na konec svých jmen. Našli se ale i inovativnější hlavičky, takže z Martina byl Matrix, z Bertíka Termix a Matyáš K. si jako zjevný expert na galskou lexikologii zvolil jméno, které sama nejsem schopna reprodukovat.
Skupinky se poté účastnili vesnických radovánek, házely menhirem, třídily odpad a soupeřily v aréně. My dvě s Bárou jsme se odebraly na louku pod parádními jmény Appendix a Grand Prix a každý si u nás mohl spočítat svou plastovou stopu. Výsledky ale byly značně zkreslené, protože na otázku „Kolik vyprodukuješ týdně plastových obalů?“ se nám dostalo podezřelých odpovědí.
V jedné skupince třeba všichni tvrdili, že vyprodukují týdně asi tři obaly (já jsem u patnácti přestala počítat ty svoje), a Matyáš na otázku, co asi tak za den sní, řekl, že ráno jí křupky (tedy žádný plast), oběd má z jídelny, svačiny nevede a k večeři má ovoce a zeleninu! To znamená, že žádné obaly nevyhazuje, protože ovoce asi trhá cestou ze školy a křupky si nejspíš sám doma extruduje. Nevím. Možná je to ekogénius.
Pobyt na louce nám také zpříjemnila svačina v podobě mega dobrých domácích buchet (žádám přídavky!) a také Kakofonixovo stanoviště, kde se vyluzovaly zvuky na jeden nádech. Od ohniště se tak během odpoledne ozýval zajímavý remix, něco na styl Dan Nekonečný s přídechem detektoru kovů, no vskutku zajímavé.
Večer jsme zakončili sněmem lidu, kde konzulové Davídek a Ondra, kteří byli zvoleni díky své populistické kampani, navrhli zákon na prohození koupelen na zítřejší den. Díky naší genderové nevyváženosti to samo sebou prošlo a chlapci s hurónským řevem slavili obsazení naší luxusní umývárky. To ale ještě netuší, co je čeká zítra…