Gaius Julius Caesar vyšel ze svého stanu a rozhlédl se okolo sebe. Nacházel se na fóru svého vojenského tábora, opevnění, které bylo základem každého římského vojenského tažení. Každý jeden římský voják věděl, kde přesně se nachází v táboře jeho místo a každá legie dokázala okamžitě celý tábor složit, doslova si jej naložit na záda, pochodovat bez přestávky celý den a večer tábor identicky postavit o mnoho mil dál.

Tento tábor se nacházel v samém srdci Galie, kterou si Caesar za posledních osm let plně podrobil. A když se rozhlédl kolem sebe, viděl muže své milované třinácté legie, jak spokojeně cvičí, hlídkují nebo se prostě věnují svým oblíbeným činnostem. Každá římská legie měla přes 5000 mužů a vojáci třinácté legie se řadili k těm nejzkušenějším a nejlepším v celé římské armádě. Jejich věrnost ale nepatřila pouze Římu. Tito muži by totiž s radostí pro Caesara položili i život. 

A aniž by to někdo z nich tušil, právě v ten okamžik přijížděl branou do tábora posel se zprávou, že se senát obrátil k Caesarovi zády. Zprávou, která znamenala, že je konec příjemných dnů v Galii a že začne tažení, které dosud nemělo obdoby. Že se podívají na místa, která si neumějí ani představit. Ale i boj proti neskutečné přesile. A tak aniž by kdo tušil, putovala do rukou Caesara zpráva, která navždy změní celou republiku, celý Řím a vlastně i celý svět.