Téra blog - den 2.
Téra blog – den 2.
Protože všichni šli spát v deset hodin, v chodbách bylo hned ticho a nikdo se po večerce nevěnoval ničemu jinému, než duševnímu a fyzickému odpočinku, nebylo překvapením, že jsme všichni vybíhali na ranní rozcvičku s úsměvem na tváři, v plné síle a takřka s válečným nasazením.
Mno. S ironií raději šetřeme na horší časy, rozcvička zkrátka nějak proběhla (i když běhání moc nebylo) a začaly dopolední programy. Po obědě jsme chvíli šlofíkovali, ale záhy nastal bojový výcvik. Rychle jsme naši legii rozdělili do šesti kohort a spolu s centuriony trénovali formace. Spartakiáda hadr. Pochodovali jsme po louce v takových tvarech, že z toho oči přecházely a sama jsem po dvou minutách netušila, jestli jsme ve formaci ohňostroj nebo lavina. Patrně obojí.
Hlavní úkol ale teprve přišel. Každá kohorta musela z přírodnin vyrobit funkční zbroj. Všichni nosili na louku poklady lesa a další výtvarné pomůcky. Originální byl hlavně Tomáš J., který z nějakého záhadného důvodu nosil na louku lesní trávu. Asi nějaký designerský záměr či co.
Některé skupiny ve snaze vojáka obrnit docílili bohužel jeho absolutního zneškodnění, protože pokud někoho oblepíte kartonem, není to na veliký tělocvik. To si ale týmy nehodlaly připustit a na otázku, jak je to Viktorovi pohodlné odpověděl designér David A.: „Je to pohodlné, už jsem se ho ptal. Je ti to pohodlné! Ne snad?“ Jistě to bylo velmi pohodlné.
Výsledky hodinového tvoření pak připomínaly mixík Prague pride, minecraftu a Dubínka. Některé zbroje měly štíty a nákoleníky, Don Číčo vyfasoval dokonce i fešnou čepičku a pózoval v ní jako by trénoval na andílka Victoria Secret. Nejlépe hodnocena byla ale kohorta, která měla v brnění i odvětrání, a košili z vláken z ocasu jednorožce. Ano, i to se očividně dá ve zdejším lese najít.
Na večerním sněmu jsme se sešli již v plné polní, styděla jsem se za své prostěradlo, protože Fíla měl saténové roucho a Matyáš luxusní kápi připomínající Krále sýrů. Bomba. Zvolili jsme konzuly na další den, rozdali peníze a já se stále snažím naučit všechna ta jména, protože se ukázalo, že máme tři Matyáše a dva Matěje, Štěpána, Štefana a tři Filipy. Hueh.