Pátý den - Mistři arbitráže
Lákává vůně zelené papriky a šunkového salámu nás opět lákala na ranní baštění. Tím jsme zažehnali kručení v břiše, a zatímco ostatní pilně zaměstnávali místní router, vydaly jsme se s další průzkumnicí ke zdejší zátoce. Ta prošla naší kolaudací a vlahým lesem jsme se navracely do podzemního úkrytu.
Po rizotu se zeleninou (rozuměj jedním kusem zeleniny, v mém případě to byla brokolička zapadlá v útrobách rýžové hroudy), nastal náš oblíbený polední klid, ve kterém se chlapci opět rozhodli provést zátěžovou zkoušku pantů záchodových dveří, takže se po dvě hodiny budova otřásala pod zvukovými kreacemi hošíků, kteří vesele rázovali chodbami, zatímco my jsme všechny podezřívali z rakoviny prostaty.
Spojivše se rádiem s dalšími skupinami, zasvětili jsme dnešní den obchodu s nimi. V lese byla rozmístěná stanoviště a každý průzkumník dostal papír s výčtem surovin a pět set kreditů. Za kredity mohl dotyčný suroviny nakupovat a za jejich prodej další kredity získat. Každé stanoviště mělo nastavené jiné ceny surovin, ty se každou cca čtvrthodinu měnily a cílem bylo pouze levně koupit a dráž prodat. Děti proto se zápalem běhaly mezi „obchody“, zjišťovaly, za kolik prodají svou katanu nebo čínskou polévku, a pendlovaly, prodávajíce ovce a zlato. Instruktoři byly celí zřícení, neboť se starali o to, aby bohatnoucí obchodníci, kteří ve skrytu lesa zázračně ožili, občas o něco přišli. Hra měla přesto značný úspěch, byli tací, kteří zjišťovali, zda nakoupené suroviny v reálu opravdu obdrží (např. tunu semínek), a tací, kteří agitovali za hraní celý den a výdej oběda za dvě stě kreditů. Splavení běžci záhy ocenili již dříve vyhledanou zátoku, v níž někteří zmizeli kvůli vedru celí a druzí kvůli spiknutí ostatních také. Tím se rozplynuly Zelené kytičky, Fialové paštičky (rozmáhá se zde kult masných výrobků a organických pacifistů) i ostatní originální týmy, které pro večerní hry nebyly třeba. Nejlepším obchodníkem byl s velkým odstupem Bobo, který vydělal jmění s dvěma tisíci toaletních papírů.
Na meetingu byla vyhlášena nabídka na snídani do postele a něžné probuzení vedoucího za několik víček, k čemu zmíněný hledal adepty v řadách místních slečen, ale víčka byla natolik lukrativní, že se i druhé pohlaví snažilo zapojit pod krycími jmény Antonie a Martina. Následovala má třetí dnešní cesta k zátoce, kde byly zapomenuty černé brýle. Nalezeny.
Kdo z koho. Nadešel herní večer, kdy si mohl každý pěkně namastit kapsu, díky ruletě, prší, kuželkám nebo pokeru. Někteří předem žádali o úvěry a výhodné balíčky pro dva, mnozí prohrávali značné sumy a opět je jinde nabývali.
Závěrem se pak radujeme z nového člena, který byl uvítán svými spolubydlícími mylnou zprávou o tom, kde spí, a po tom, co v pokoji 22 zjistil, že se o jeho nocležnu nejedná, přichvátal zpět za svými spolupokojníky na číslo 24, kde přišel k posteli s chybějící matrací, kterou zmínění vykutálenci schovali nahoru do skříně. Sladké sny.