Den 7. – Škola volá!

Těžko jsme se ráno probírali po noci strávené ploužením ploužáků a tančením na největší kouzelnické hity. Mezi mé oblíbené patří hlavně ten o síle lektvarů s názvem „Sladké mámení“, kolega z kabinetu a expert na mizení zase holduje šlágru „Trezor“, po kterém zbyla jen černá díra. Každý si ale přišel na svoje a tak nebylo divu, že se do podmračeného rána nikomu nechtělo (ačkoli jablková buchta u snídaně zmizela stejně jako jindy).

Dopoledne bylo na harmonogramu focení do školní ročenky. Byla to rychlovka, protože jsme všichni krásní  a fotogeničtí, naše lepší strany jsou obě dvě a vypadáme kouzelně, takže fotograf pan profesor Škrábal to měl značně usnadněné.

Po obědě sice začalo trošičku pršet, ale na výuku se počasí umoudřilo, takže jsme mohli vyrazit na závod mezi vyučovacími hodinami. Nechyběly opět runy, přeměňování, dějiny čar a kouzel a jasnovidectví. Runy dělají prvákům stále velké problémy, ale za jasnovidectví by mohli mnozí hravě dostat Nobelovku (Nobelova cena se jmenuje podle jednoho pána, který vymyslel dynamit, protože neznal kouzlo Bombarda, ach ti mudlové…)

Někteří zvolili na celou odpolední výuku klidné vycházkové tempo, užívali výhledy z bradavických luk a okouněli u výběhu hypogryfů za zdmi školy, jiní prosvištěli mezi profesory v časech nevídaných. Míša C. byl například hotov za dvacet tři minut, takže nevím, kam to své koště stihnul před cílovou páskou schovat, protože to musely být jistě nějaké kouzelnické cheaty.

Na večerním akademickém shromáždění proběhla, jako každý den, volba prefektů. Hlasy se udílely za různé zásluhy, počínaje sdílením sladkostí a sportovními výkony konče. K prefektům se tentokrát přidal i Ondra, který sice žádné výrazné zásluhy dnes neměl, ale rozjel tak profesionální populistickou kampaň, že posbíral dostatek hlasů. Prefekti následně využili možnost zavést nové školní pravidlo, takže, jak překvapivé, budeme mít další diskotéku.

BlogTerka