Den 6. – Turnaj

Nejprve bych ráda poděkovala všem fanouškům a pravidelným čtenářům mých literárních perel a jejich skvělým ohlasům! Dále pak na pokyn školního PR oddělení bych chtěla všechny odkázat i na školní Instagram, kam postuje pan kolega ředitel Skřekomil.

Nu a k dnešku. Už ráno byl vyhlášen turnaj, konkrétně Kouzelnický turnaj kouzelníků v kouzlení, což je tříkolový litý boj o zlatý pohár. Své jméno do slosování mohl vhodit každý student, který se na to cítil. Ty, co se na to necítili, jsme následně motivovali natolik dlouho, až se na to začali cítit také. Takže parádní účast.

Hned první kolo byla seznamovací hra s našimi draky. Lépe by asi identifikoval pan profesor přes magická zvířata, Nedan Hůlka, ale za největšími plameny patrně stál čínský ohniváč a podivná vlnící se stvůra připomínající skotskou Nessie byla asi obyčejný velšský zelený drak. Naši studenti museli sami  projít dračí ontogenezí (vejce – dráče – drak) a pro upgrade na vyšší level  museli vyhrát ve hře podobné mudlovskému „kámen, nůžky, papír“. V našem podání se provolávalo: „Nůžky, papír, kámen, ať jsem smrti pánem!“

Ve druhém kole se soutěžící vydali k jezeru pod školou, odkud bylo nutné vysvobodit jezerní lidi a pohyb byl povolen pouze jako krabi, čápi nebo žraloci. Nu a finálně třetí kolo vedoucí k poháru. Na pozemcích za školou vyrostl megalomanský labyrint o sto dvaceti polích, v jehož skoro středu (což bylo někde na G3) se nacházela hledaná trofej. Žáci vyráželi do změti uliček tak, jak se postupně vynořovali z vody, ale to jim poskytlo jen nepatrnou výhodu. Na trase totiž byly sfingy, které pouštěly dál pouze po zodpovězení hádanky.

Od Andreje jsme se tedy dozvěděli, že „Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dům,“ je prostě „Tlustý kůň.“ Ondra zase na otázku „Bez štětce a barev obarví nám pestře les“, řekl, že „To je asi nějaký sprejer,“ a Matyáš L. na tutéž hádanku o něco bystřeji podotkl, že „To je přece roční období,“ a na doplňující otázku jaké, řekl absolutně bezelstně, že „Roční,“, přestože jsme samozřejmě chtěli slyšet, že podzim.

Cenu pro vítěze si nakonec odnesla Andy, přestože někteří kroužili bludištěm těsně okolo poháru snad ve všech směrech, ale není třeba věšet hlavu. Celým hradem už totiž duní basy našeho kouzelnického plesu a nějaká fraška na Bradavický expres s názvem „Jede jede mašinka“.

BlogTerka