Den 5. – Lektvary

Mylně jsme se domnívali, že včerejškem je vše zažehnáno. Ukázalo se totiž, že primusům byl podán lektvar, který začal účinkovat až během dneška, kdy všichni začali mluvit nesmyslnou hatmatilkou. Po poradě s učenými knihami jsem dospěla k závěru, že se patrně jedná o lektvar na zmatení mysli, ale antidotum na tak silný elixír bohužel nemáme ani v našich sklepeních.

Bylo tedy potřeba vydat se do zapovězeného lesa a sehnat ingredience. V lese sice je možné potkat mozkomory, ale ochranného patrona už umí vyvolat skoro každý prvák, takže výkřiky „Expecto patronum“ byly slyšet až v Prasinkách.

Větším oříškem se ukázalo rozdělávání ohně na uvaření lektvaru. Všechny léčivé tresti musely projít varem, ale kdo dnes umí ještě rozdělat oheň bez použití hůlky? To, co následovalo na školním dvoře, nebyla snad ani alchymie, ale nefalšované šamanství. Ondra nainstaloval dřevěný rožeň, jako by chtěli opékat půlku prasete, přestože zbytek týmu marně foukal do pár zelených listů. Z Davídkových klacíků se zase kouřilo víc, než když Gondor volal o pomoc, a v kotlíku míchal cosi na způsob kulajdy.

Adamův tým zase přidal kopřivy a spoustu zeleně, aby vytvořil litr brčálového slizu. Při prezentaci jsme se dozvěděli, že je to tekutina skvělá na střevní obtíže, čemuž nebylo těžké uvěřit. Matně mi to připomínalo recept na jarní detox z bylinkářských příruček.

První tým přinesl nažloutlou kapalinu, řka, že „ty nechutné bílé hrudky jsou nejlepší“, u druhých chutnal lektvar jako sladký černý čaj s pudinkem a jablky (čím to asi bude?) a upíjeli ho ještě než výtvor začali představovat. Třetí výtvor s čokoládovým topingem vypadal sice nejlépe, ale při pohledu na prvního ochutnávače, jeho zkřivenou grimasu a tiché posuňky po prvním loknutí, jsem se spokojila pouze s vizuálním hodnocením. Zbylé týmy pak přinášely další variace různých uzených čajíků, které, k mému vlastnímu překvapení, skutečně vrátily primuse do normálu.

Večer už tedy mohly začít oslavy. Vyslali jsme všechny do lesa na dříví, takže se pak vraceli zpátky jako skupinky Entů, dokud nenahromadili obrovskou kupu dřeva, a my si pak mohli zazpívat kouzelnické písně, jako je Jožin z bažin nebo jak bílá paní šla už dávno spát.

BlogTerka