Den 2. – Výuka

Jelikož teplota spadla do rozmezí, které již považuji za rozumnou „letní teplotu“, nebylo překvapením, že většina dětí trávila dopoledne i hrou na školním dvoře. Jakožto dozor jsem se rozhodla sednout si někam poblíž hřiště a pohroužit se do četby, dokud jsem nezjistila, že to jedno mraveniště, které se nachází na zdejší louce, je, ano, skutečně právě tam, kam jsem si sedla. Podobně jako děti jsem tedy následných pět minut strávila hrou neméně zábavnou, něco jako dervišský tanec fast forward, ale žiju.  

Odpoledne naštěstí probíhalo již v učebnách bez mravenců, pro mě osm vyučovacích hodin lektvarů v bradavických sklepeních. Na první hodině musí člověk udělat dojem autoritativního profesora, takže jsem se rozhodla aplikovat všechny tríčky vychytralých pedagogů, na něž jsem si vzpomněla. Nemohla jsem tedy vynechat začáteční pozdravení ve stoje, s mírnou teatrálností jsem zdůrazňovala, jak můj předmět je ten NEJDŮLEŽITĚJŠÍ na celé škole, napomínala jsem všechny, kteří panu profesoru Hůlkovi říkali na chodbách za zády „Tyčko“ a hlavně jsem opakovaně zdůrazňovala důležitost těch největších detailů a zbytečností, protože ty přeci určitě budou v závěrečném testu. Takže si všichni horlivě psali, že moje nejoblíbenější barva je červená, a další zajímavá fakta, která je jistě potřeba vědět.

Když ale studenti obdivně zírali na olejovou lampu, potichu tleskali při hašení svíčky oxidem uhličitým a při dotazu na Ondru, co má zase za připomínku, jsem se dozvěděla, že „Je to fakt hustý a kéž by taková byla chemie,“ tak moje srdéčko plesalo. Tahle škola má v prváku asi skutečný potenciál…

Hodnocení výkonů i z dalších předmětů, bylinek, run, létání, kouzelných formulí či metlobalu, proběhlo hned večer. Zmijozel se propadl těsně na třetí místo, protože Havraspár asi četl školní učebnice předem či co, ale nevadí. Z nových prefektů můžeme jmenovat třeba dnes excelujícího studenta Matěje P., jehož Matyáš S. navrhl na tuto pozici se slovy, že „kdyby od něj nemohl opisovat, byl by už dávno ztracen.“ Chvíli jsme tiše obdivovali Matěje a jeho dnešní výkony v runách než se slabým hláskem z levé lavičky ozvalo: „Kdo je to Matěj?“ Mno, asi seznamovací kurz některým nestačil. Tak snad zítra to bude více stmelovací na tribunách vysoko nad školními pozemky.

BlogTerka