Téra blog – den 9.
Dnešní den přinesl s sebou mnoho změn, první z nich byl hned dopolední program. Zadáním na ráno bylo vytvořit s minimálními náklady film hollywoodského formátu s šestičlenným produkčním týmem, amatérskými herci a profesionálním CGI, koprodukcí a střihem. Týmy točily na témata bezpečného internetu a vzniklé téměř oscarové snímky se budou promítat již zítra v našem kině.
Hned odpoledne ale přišla další výzva, a to juliánský kalendář. Všechny skupiny měly za úkol vytvořit nový kalendář, ale každý bůh měl svoje požadavky, které musely týmy splnit. Tedy příkladem já jsem byla bůh Volturnus. Své stanoviště jsem vyzdobila perlivými vodami Korunní s příchutí lesních plodů, takže Zuzka už z dálky prorokovala, že jsem bohyně pitného režimu. Ha. Ha. Velmi vznešená představa. Volturnus je bohem řek.
Za předvedení mexické vlny jsem týmu dala kartičku se svými požadavky. Ty měl každý bůh jiné, Jupiter a Mars chtěli mít například nejvíce dní ze všech, Venuše chtěla mít v kalendáři co nejvíce mužských bohů, Céres chtěla mít svůj měsíc na podzim a v něm co nejvíce trhů, Apollo zase chtěl divadelní hry apod. Každý měsíc musely týmy samy pojmenovat, takže se tu vyskytl třeba měsíc bohyně Ceres Semínkus, měsíc boha Vulcana Bublinkus a další vskutku majestátní skvosty. Jen se divím, že můj bůh řek nevyfasoval měsíc Rybičkus a Venuše Srdíčkus…
Kalendáře jsme se vydali prezentovat na sněm lidu, ale cestou jsme v hrůze zůstali stát - na cestě ležel mrtvý Caesar v tratolišti krve a s odhozenou dýkou opodál! Byla to hrůzná scenérie a všichni propukli v srdceryvný nářek. Zvláště někteří chlapci vydávali hrdelní skřeky tak silně, že paní kuchařky, které již po večeři užívaly volno před kuchyní, patrně pojaly podezření, že jsme tábor prvotřídních poloidiotů. Emoce ale prostě nešlo zadržet.
Na počest Caesara jsme proto uspořádali táborák, pojedli chléb a uzeniny a zpěvem smutečních písní jako Hrobař, Tři kříže a Dej mi víc své lásky jsme se vyrovnávali s velkou ztrátou. Co bude dál, to se neodvažuji hádat.