Téra blog – den 11.

11.07.2018 22:41

Jelikož si Caesarova smrt žádala okamžitou pomstu, začali jsme hned po obědě jednat. Cílem bylo vystopovat vrahy, ale tentokrát ve hře nešlo o čas, ale o nachozenou vzdálenost. Týmy se proto rozdělily a postupovaly za šiframi se svými „provianty“ a vedoucími, kteří měli pedometry a zaznamenávali počet kroků.

Můj krokoměr fungoval celkem obstojně, ale Kryštofův se jaksi zastavil asi na třech stech krocích a pak si dal pro dnešek pauzu. Zároveň jsme měli s sebou i GoPro, takže jsme cestou točili stromečky, potůčky, zajíce, Ondru jak běží, Ondru jak neběží, Ondrův vlogísek a kdesi cosi, máme prakticky tolik materiálu, že bychom mohli Googlu poskytnout streetview z poloviny Loutí.  

Hned první šifra nás ale dost zaskočila. V mém týmu nebyl nikdo úplně zapáleným kryptografem, takže po prvním čtení nesmyslné série písmenek byl papírek odložen a dále luštil jenom Kuba V. Zatímco jsme takto řešili podivnou zprávu, přišel vedlejší tým a s ním Matěj P., který si přečetl asi první dvě slova a prohlásil, že „to je přece abeceda pozpátku“ a bylo vymalováno. My jsme dál řešili.

Naštěstí mé vehementní snahy o pozitivní motivaci a následný mírný nátlak na nečinné členy začali fungovat, takže jsme se pak solidním tempem posouvali dál a dál mezi šiframi a dorazili deset minut před večeří, jako druhý tým.

K večeři, jak bylo možné se dočíst v jídelníčku, jsme měli odložený talíř. Hihihi. Hlavním bodem večera byla ale diskotéka, kam jsem přišla akorát na ploužák a zase zhrzeně odešla, protože si pro mě nikdo nepřišel. Dokonce i Lulu mě odmítl, protože prý „neploužákuje“, přičemž asi za deset sekund přihopkal odvedle Milan a oba se v pevném objetí odebrali tančit. Naštěstí vedle v kroužku předtancovával Štefi, takže jsem absolvovala tři minuty intenzivního aerobiku a při dalším ploužáku to už naštěstí nedopadlo tak katastrofálně.

Terezka

 

Fotogalerie