PŮLNOČNÍ ÚNIK Z VĚZENÍ
Během včerejšího výletu jsme úspěšně do vězení dopravili dynamit. Řezník a jeho kumpáni se tak mohli dostat ven, jenom bylo potřeba vyvést je přes vězeňskou ostrahu. Těsně před půlnocí jsme se proto potichu vydali luční cestou k věznicím. Měsíc byl v úplňku, takže jsme šli bez baterek a snažili se najít Velký vůz a všechny ostatní vozy, které jsme každý viděl někde jinde.
Dostat se do vězení byla celkem hračka, ale projít mezi světelnými kužely dozorců v lese už bylo mnohem těžší. Vysprchovaní jsme všichni byli a zuby jsme měli vyčištěné každý nejméně třikrát, nebylo tedy možné na sebe upozornit jakýmkoli zápachem. Důležité bylo ale noční vidění a tiché nášlapy.
Třicet čtyři dětí pak hodinu neslyšně poskakovalo mezi kameny jako stádo rusalek (to zní mírně těžkopádně, tedy spíše ladné seskupení) a plížilo se mezi smrkovými kmeny. Některé bylo ovšem nemožno neslyšet, protože vyluzovali zvuky kamenolomu při odstřelování a tvrdili, že když leží, tak jsou přece neviditelní. No, bohužel nebyli.
Sáru jsem našla po patnácti minutách stále na tomtéž místě a v téže poloze - z jógy mi to připomínalo polohu tygra - a Michal naopak sprintoval strom nestrom a tma netma. Mise ale dopadla úspěšně a ti nejlepší vyvedli i přes pět pirátů.
BlogTerka