Slunce se nám pomalu sklání někam za Slapy a po chodbě drnčí kolečka kufrů, které děti překotně dopravují do zadní místnosti. V půl desáté je nástup do vězení. Ale nebudu předbíhat.
Všeobecné pozdvižení a vlnu nevole vyvolalo již poobědní oznámení, že se poběží přespolní běh. Je až s podivem, jak nelibé ohlasy má každoroční fáborkový maraton - nikdo z nás vedoucích to nechápe. Na mém, druhém, stanovišti mi ale brzy došlo, proč je běh tak obávaný. Nejenže nám na něj vždy vyjde počasí ve stupních přibližně dvacet sedm až popel, ale letos to bylo celkově záludné. Fáborky totiž byly rozmístěny dosti zákeřně a jejich pozice byly často jen velmi orientační, když už je to ten orientační běh.
Na stanovištích získávali závodníci obálky, které byly buď prázdné, nebo ne. V poslední ale obdrželi benzoan sodný, s nímž byli chyceni a předvoláni k soudu. Obžaloba za přechovávání návykových látek a loupež tří set tisíc (včerejší banka). K soudu přišli všichni náležitě vyšňořeni, snad jedině donu Číčovi dnes ujela žiletka nebo jeho holič zvolil styl Salvátor Dalí, takže se Andreo dostavil s knírkem, který se hadovitě stáčel od levého koutku úst přes nos a končil po mnoha smyčkách na více místech mezi obočím. Zde bych uměleckou dráhu nedoporučovala, a ani trest mu to nepolehčilo. Všem bylo napařeno deset let nepodmíněně a my soudní přísedící jsme se pařili také. Obhájce ex offo nesoucí jméno Ajvont Keš (nebo po americku Iwant Cash) se vzdal práva na svou řeč…
Nařízení bylo jasné: všechny osobní věci dolů, ponechat si každý může pouze hygienu, ručník, bílé triko, denní úbor a pyžamo. Poprvé se tak v mnohých pokojích objevila podlaha, která byla dosud pokryta haldami garderoby, tašky se počaly přesouvat dolů a lino, dosud v úpravě WC, se opět začíná podobat úpravě PVC.
 |
| Mafie_osmy_den |