Den první - Jak pršelo v zemi vycházejícího slunce
Zatímco jsme polehávali na romantické japonské pláži, vzburcovali nás místní v rajcovních domorodých oblečcích. Přídě našich lodí vyčuhovaly nad hladinu daleko u horizontu a nám došlo, že naše plavba z Portugalska skončila fiaskem. Vraky čtyř lodí patřily našim posádkám: Kukuricu-Hiroteku, Peču Mafuno, Sukeworuhen Zarihin a Rahiko. Při snaze nalézt ostatní členy posádky prohledali někteří námořníci doslova každé stéblo trávy, přičemž podávali takové výkony, že by hravě prošli kvalifikací na olympijské hry v gymnastice.
Pokračovali jsme interaktivní hrou, při níž se týmy lépe poznávaly a znalosti jmen členů posádky rozšířily o velikosti bot a jiné. Na ostrově jsme ale zůstat nechtěli, a proto jsme se pokusili znovu zkonstruovat své lodě. Pro materiál jsme vysílali potápěče, kteří plavali pro zbytky potopených lodí. Konkurenční posádky ale vyslaly své harpunáře, aby nám v našem snažení zabránily. Kvůli silným vlnám a neodbytným harpunářům v mořských hlubinách jsme dostatek materiálu nevylovili a budeme tak mít více času navázt kontakt s místními. Špatná viditelnost pod vodou způsobila, že mnozí harpunáři cílili na členy z vlastních řad - opakovaně.
Bez větších zdravotních komplikací jsme se na pláži osušili a vyrazili se posilnit do místní hliněné chatrče, jež nabídla jednu z japonských specialit - bramborové pyré s křekhým masem a tomatovým dipem.
Večerní meeting samurajů a gejš, jež slouží svým lordům, předčasně ukončil déšť. Psaním lodních deníků jsme si tak krátili dlouhou chvíli a když jsme kvůli počasí nemohli pozorovat západ slunce, navázali jsme další porcí interaktivních her.