Den čtvrtý – Tajfun na Okinawě

09.07.2014 09:25

Poklidné dny na japonské oblázkové pláži jsme dnes vystřídali za strastiplnou výpravu za tajfuny a bouřkovou smrští se stejnou oblázkovou pláží v cíli. Výprava na Okinawu za císařovou dcerou nebyla rozhodně rekreačním výletem, nýbrž náročnou výpravou japonskými hvozdy, strmými roklemi a malinovým houštím, kde nás místo obávaných medvědů překvapil zajíc a trojlístky (což bylo velmi nečekané…).

Cestou nás také atakovali hnusní hmyzíci, kteří nás zákeřně napadali, kdykoli jsme se zastavili. Proto jsme prosvištěli japonskými pěšinkami a na Okinawu jsme dorazili s vypětím všech sil už k poledni a nahrnuli se do superstřediska, kde měli i bazén. Očividně na naše kapacity nebyli zvyklí, protože abychom se dostali dovnitř, museli odmontovat vstupní turnikety. Uvnitř pak nastal hon na Davida a snaha vytvořit supervlnu, která sklidila zaručený úspěch. Potom, co jsme se dostatečně ošplouchali, jsme měli čas na vlastní průzkum lokality. To ale přišel obávaný tajfun, jemuž jsme sotva unikly.

Zpáteční cesta přinesla další znalostní trénink, který u mnohých skončil katastrofálně. Rozšifrovávání přísloví se ukázalo jako těžší, než se předpokládalo, přihlédneme-li k faktu, že se našli tací, kteří neznali ani jedno a také ti, kteří si sice přísloví zapamatovali, ale vraceli se zpět do hlubin lesa se slovy: „Sakra, já zapomněl to číslo.“ Tak např.: Neexistuje jedinec, který vykonal vertikální pohyb rovnoměrně zrychlený z virtuálního bodu imaginativně vytvořeného pro religiózní účely římskokatolickým klérem, pokud předtím přijímal jisté poznatky soustavným studiem… (žádný učený z nebe nespadl)

Po silném výdeji energie ve vodě se ale týmy ploužily lesem a jen pár členů skotačilo mezi stromy, zvláště pak tým Rahiko, který hru ovládl. Celí mokří jsme nakonec sedali k večeři a Kukuricu Hiroteku se těšilo z dnešního vítězství. No a potom, co jsme se dorazili samurajskými písněmi, jsme už nadobro zapomněli na japonskou princeznu.

 

Fotogalerie