Den 10. – Komnata utrpení

Přestože jsme byli po vyčerpávající noci trochu rozlámaní, nemohli jsme zbytečně ztrácet čas v postelích, protože profesor Spim byl podle bradavických informačních zdrojů vězněn v komnatách utrpení. U snídaně jsme tedy načerpali energii a vydali se na útrpnou cestu přes komnaty utrpení až do komnaty největšího utrpení.

Předkomnat bylo celkem jedenáct a každá skrývala jiná úskalí. Jednotlivé koleje musely procházet postupně přes komnatu malování (název sice vyvolává dojem odpolední idylky se štětcem v ruce, ale bylo to utrpení), komnatu „hůlka, plášť, kámen“, komnatu pexesa či komnatu her v kostky.

Byl tu ale drobný háček. Dalo by se to přirovnat ke hře Hadi a žebříky, kde žebříky vás mohou značně posunout kupředu a hadi zase vrátit hodně zpátky, akorát v téhle verzi byli jen ti hadi. Pokud tedy tým nebyl schopen přebít předchozí tým, který komnatu opustil (mít lepší výsledek v kostkách, lepší hody na terč apod.), byl vracen o několik komnat nazpět.

Další fíčurou byly takzvané handicapy, tedy komnaty, kde se nic neplnilo, ale pouze vám byl o trošku víc zkomplikován další postup. Mezi komnatami tak bylo vidět studenty s obvázaným okem, s rukou v šátku, žáky nošené jinými žáky a i ty s bílou pásku, kteří nemohli mluvit.

Často už to pro nějakou kolej vypadalo docela nadějně, ale pak vždycky nastal nějaký kolosální propad, když zrovna štěstěna nebyla nakloněna. Jindy to ale zase šlo jak po másle, Zmijozel například díky Tomovi J. vymetl komnatu s pexesem i kostkami, a to opakovaně. Kontinuální štěstí ve hře začalo připadat zvláštní i jeho vlastním spolužákům a Tomík nakonec sám odmítal házet, protože „Přeci není možné, aby to pořád vycházelo.“ Ale vycházelo.

Do poslední, dvanácté komnaty, se díky tomu Zmijozel dostal jako první, ale brzy následovaly ostatní koleje. Pan profesor Dormeo se tak vrátil v pořádku do Bradavic a Zmijozel se poprvé dostal před Nebelvír a vystřídal jej ve vedení školního poháru (neměla bych tu coby nestranný bloger psát, že mě to těší, tedy to aspoň píší jako plně zaujatý vedoucí zmijozelské koleje). Havraspár už zaostává na konci jen o bod, takže se to může ještě pěkně promíchat...

BlogTerka