Čtvrtý den

Dnešní den byl ve znamení střelce. Agentům se to velice líbilo, přestože někteří z nich měli vzduchovku poprvé v ruce. Jeden ze střelců dokonce setřelil dva panáčky jednou ranou. Měl za to dostat jeden bod do bodování agentů, ale vzhledem k jeho vybranému slovníku o něj vzápětí přišel. Ale nebyl sám, kdo přišel o bod. Stalo se to i jednomu z dalších agentů.

Odpoledne jsme se vydali zachránit unesené plukovníky. Už v autobuse přes město, začali naši agenti (především ti, kteří okolní krajinu znají z předchozích let) tušit, že se chystáme k výstupu na nejvyšší horu v okolí - na BOŘEŇ (538 m.n.m.). Ale stále nevěřili, že bychom tento výstup po letech znovu měli zopakovat.

Cestou jsme se moc pěkně pobavili, když měli naši agenti přenést bližního svého (nejlehčího svého) na židličce z rukou. Někteří z nich si špatně naprogramovali, jak ty ruce spojit. A pak se divili, že jim pasažér stále padá.

Plukovníky jsme našli v zuboženém stavu. Když to všichni viděli, nezůstalo jedno oko suché. Zdravotníci jim okamžitě (tentokrát opravdu) přispěchali na pomoc - viz foto.

Agenti byli nadšeni, že našli své plukovníky ještě pod vrcholem. Nadšeni, že akce skončila se vydali na cestu. Vzápětí div nebrečeli. Šli jsme na vrchol.

"Próččč??? Vždyť už jsme je zachránili!!!"

"Přece si nenecháme ujít ten krásný výhled!"

"Tady je také pěkně vidět!"

"Ale nahoře je to ještě lepší!"

"Nám se líbí tady"...

A mohli bychom pokračovat ještě dlouho. Cestou nahoru a pak i dolů se jim nohy zaplétali, zakopávali o malé kamínky a tvrdili, že tak se ještě nezpotili. No jo, u počítačů se jim nic takového stát nemůže. Nakonec ale byla nálada všech výborná a  po večerním opékání buřtů řádili na zahradě jak ve PC hrách. Tak zítra jdeme zas! ... myslíme na Bořeň :-)