VE VODĚ

07.07.2017 11:43

Protože se naše plavidlo ocitlo na dně oceánu (galeona a bouře včera v noci udělaly své), nezbývalo než se vydat doplnit zásoby do karibského přístavu Měřín. Cestou jsme ale procházeli přes území farmářů, takže jsme museli napodobovat zvuky jejich zvěře, aby nás nespatřili a nezotročili. Zdejší obyvatelé tak byli svědky našeho veleprůvodu, který chataře budil zvuky domácí zvěře – předvoj zněl jako transport státních jatek a zadní voje svými zvuky připomínaly stádo koz se zánětem hlasivek.

Po pastvinách jsme přišli až na půdu lidojedů, které lze zahnat pouze zpěvem (v našem podání by to možná zahnalo nejen ty lidojedy). S písní na rtech jsme došli až k první výzvě. Tou byla hra „Napiš, jaká čísla mají na zádech ostatní, aniž by někdo zapsal to tvé“, takže se víceméně všichni vilně tiskli ke kmenům, snažíce se uchránit svá záda; to bylo zase jednou hodně akce. Pokračovali jsme tedy dále.

V areálu přístavu jsme se vrhli na sběr nových surovin, což probíhalo pantomimicky – jeden předváděl a ostatní běhali pro správné papírky. Náš tým si vedl dobře, rychle poznal holínky, vlajku i soudek s rumem. Nebylo to ale tak snadné. Sára nevěděla, jak vypadá buřinka, a jiní zase tápali nad tím, z jakého zvířete je vlastně hovězí maso.

Po tom, co jsme hodinu okupovali měřínský tobogán a obchůdek se zmrzlinou, jsme vyrazili na cestu zpět. Mnozí chtěli využít možnosti jet autobusem, ale Ondra správně řekl, že se chce raději projít a být na čerstvém vzduchu. Všichni se tedy vzmužili (což je obrat mírně genderově nekorektní) a až na Zuzku, která nám vesele mávala zpoza autobusového okénka, jsme se vydali na zpáteční pouť, tzn. direkt směr les. Nepotkali jsme tam dokonce ani žádného kybergroomera.

Svůj heroický výšlap jsme zajedli výtečnou kaší s párky a na briefingu rozdali korespondenci.  Co dostal Lukáš v té své bílé bedně o velikosti mého kufru by mě docela zajímalo…
BlogTerka

Fotogalerie