STEZKA PIRÁTA
Abychom nabrali schopnou posádku, vyslali jsme všechny piráty na takzvanou „pirátskou stezku“, což je trasa vedoucí skrz zdejší flóru, kde na každého čekala armáda hmyzíků a také šest stanovišť. Děti ale byly vybaveny bezednými kelímky repelentu a bezbřehou dávkou intelektu.
Na mém stanovišti bylo sluníčko, větřík a krásných dvacet sedm stupňů. Počasíčko Ibiza hadr. Úkoly byly rozmanité, bludiště, puzzle nebo abecední šifra (některým už konečně došlo, že abeceda nezačíná ABD). U Honzy byl zkoušen pěvecký talent jednotlivců, což je ve stavu střízlivosti ještě mnohem těžší než při podpalubních pitkách. Všichni statečně namáhali svá hlasová ústrojí, k mému stanovišti nebylo ale bohužel slyšet nic. Chjo.
Moje bludiště zvládla tak polovina běžců, část vypadala, že kvůli zadýchání ani nezaostří na papír, druhá stvořila v bludišti dalších pět bludišť svými propiskami. Ode mě už cesta vedla jen přes Kimovku a do cíle za Zuzkou.
Nakonec jsme akorát stihli večeři, což byla krupicová kaše, která by byla bývala výborná, kdyby nevoněla jako spáleniště. Naštěstí jsme ale měli pirátský táborák a zajedli vše špekáčky a topinkami. Omnomnom.
Nejprve jsme děti vyslali sehnat dříví na naši fatru, takže se rychle nakupila slušná sbírka klacků. Bylo nám jasné, že se bezpochyby najdou experti, kteří v honbě za největším kusem dřeva porazí polovinu lesa a přitáhnou nejméně třítunový kmen podobající se menšímu sekvoji, i kdyby u toho měli duši vyplivnout. A nemýlili jsme se. Měli jsme nakonec klády, jež by stačily na menší vor, ale co, všechno hořelo dobře.
U ohně jsme také vytáhli své pirátské zpěvníky a zapěli hitovky s mořskou a výtržnickou tematikou jako Tři citrónky, Yellow submarine nebo Trezor. Prostě fajnový večer.