Předem upozorňuji všechny milovníky Ascotu, že se běhá i za velkou louží a z mé stáje dnes místo Shemeeka nastupuje Loomeek. To jen tak na okraj. Teď se právě připravujeme na táborák a buřty, ale i včerejší večer byl zajímavý… Po západu slunce jsme se vydali za svými lahvemi whiskey, které jsme nenápadně zakopali v modrých Ikea taškách nahoře v lese.
Děti obdržely lahvičky a po malých částech náš opojný mok přenášely ke stočnému sudu, přes úsek lesa, kde chodily policejní hlídky. Jako součást policejního komanda jsem se svým světlometem se vzdáleností dosvitu Loutí-Praha brzy zjistila, že takhle asi nikdo neprojde, takže jsem v rámci ulehčení průchodu ve hře pokračovala s minibaterkou která svítila jen silou vůle.
K mému světelnému zdroji se sletěli všichni hmyzíci v akčním rádiu dvou kilometrů a dělali mi společnost. No a vedle se na cestě plížily děti s lahvičkami, myslíce si, že jejich živý posuvný val, který se zvedal jako mexická vlna kdykoli kužel světla zabrousil jinam, není vidět, když leží. Výsledky byly ale uspokojivé a barel jsme skoro naplnili (chybělo nám tak dvě stě třicet lahviček).
Náš dnešní mafiánský úkol začal pro změnu zapeklitou šifrou, která testovala, jak dobře znají děti ovoce a zeleninu. Třešně nedělaly takový problém, ale papája, artyčok a endivie už dali zabrat, no a wasabi už byl opravdu oříšek (tedy obrazně řečeno).
Po vyluštění zprávy jsme zjistili, že místní banka stěhuje všechny úspory do nové pobočky a podle mapy vydedukovali, že skládka je jediné místo, kde lze oranžový Volkswagen s penězi přepadnout. Auto jsme hravě obklíčili obaleni pestrobarevnými fáči, ve kterých se nedalo dýchat, ale alespoň nebyl cítit nevábný odér hnijící biomasy z popelnic oné sládky. S lupem jsme uprchli do lesa, odkud jsme museli dojít zpět na ubytovnu, aniž by nás zpozorovala jakákoli hlídka z okolí. Na první louce, na níž jsme strčili paty, jsme byli lapeni.
Bert proto navrhl vrátit se k popelnicím a vydat se na druhou stranu, takže jsme si cestou přes pokosené pole naplnili boty všemi českými druhy lučního kvítí a hmyzu, ve vzorcích po sto kusech. K ubytovně jsme dorazili shora a skrčeni prolezli okolo kuchyně. Naše plížení bylo natolik nenápadné, že se nám podařilo projít i okolo cílového stanoviště, aniž bychom byli zpozorováni. U hlavních dveří jsme zjistili, že jsou zamčené, tak jsme zvedli telefon a zavolali do cíle, abychom se dozvěděli, že si telefonujeme na vzdálenost dvaceti metrů, a vrátili se zpátky za roh. Byli jsme nejrychlejší.
 |
| Mafie_sedmy_den |