Sedmý den - už celý článek
Dopoledne zkoušky agentů, odpoledne v Himalájích - popsáno v novinkách na úvodní straně.
Zkoušky agentů proběhli v pohodové atmosféře. Jen je škoda, že počasí nám nepřálo a celý den jsme museli strávit v budově. Všichni agenti uspěli, nevyšší počet bodů získala nejmladší z agentek Kačka Kultová a tak dala na frak všem agentům teenagerům, až jim spadla čelist :-) Z 80 možných bodů měla 73.
Po poledním klidu dostali agenti zprávu, že Tibeťané ukryli na 14-ti Himalájských vrcholech návod, jak zničit zelenou hmotu. Přesunuli jsme se tedy do Himalájí (tedy Himaláje jsme si přesunuli do domečku - jak jinak, když stále prší). Depo - zimní středisko bylo dole v tělocvičně, základní tábory vrcholů (zde se rozhodovalo, jaké bude počasí - zda se agenti vrátí do zimního střediska nebo budou stoupat výš nebo až nahoru). V prvním patře byla klíčová místa vrcholků - pokud neměli úplně jasno, opět rozhodovalo počasí, zda pokračují nahoru nebo až úplně dolů. A vrcholky v druhém patře. Někomu štěstí přálo, někomu méně. Ale nakonec všechny týmy vrcholky zdolaly.
Poslední vrchol byl se zátěží - kyslíkem, a tak ho zdolal každý hned napoprvé (venku na klouzačce). Roztomilý byl Tomášek, když při přípravě na výstup se stále nepřipravoval.
"Na co čekáš, Tomášku?"
"Až budu vědět, co si mát do toho batohu!"
"Kyslík"
"A jak si ho tam mám dát?"
"Otevři batoh a nažeň tam vzduch"
"Ale to tam mít nic nebudu!?"
"Budeš - ten vzduch!"
Po chvíli:
"A co ty věci v batohu? Ty mám vyndat, aby tam byl ten vzduch?" ....
Na vrcholcích byly kousky zprávy, která uváděla, jak zničt hmotu. - No přeci roztokem s jodovou tinkturou! Hmota zmodrala - někteří agenti to nazvali modrý odstín černé.
Jsme moc rádi, že to agenti zvládli, protože si nikdo neumí představit, co to je být celý upatlaný od zeleného slizu... (Ještě dodatek - sliz si stále vybírá svou daň. Mrs. Smith od napadení slizu nemůže mluvit a musí používat megafon, aby mohla dovést výcvik do konce).
Na večerním brífinku byli agenti odměněni za zničení zelené zákeřné hmoty povýšením o hodnost. Někteří díky šifrování svého jména získali nová krycí jména (Maka, Sereya, Acex a nejlepší Qetr Qodskalsky).
Za odměnu bylo večer otevřeno casino. Agenti zajásali a překvapili - nikdo se neptal, kdy půjdou na počítače (obvyklá otázka každý den - něklolikrát...). Gambleři se v nich nezapřeli a nebyli k zastavení. Úžasná dvojka byli Adam H. a Vojta.
Adámek: " Vojto, vsadíme víc. Musíme trochu riskovat!!
Vojtík:" Já nevím, já tadši budu šetřit!!
"Jsme tu poslední den, musíme trochu riskovat!!!"
"Já nevím, já si chci koupit taky to zvětšovací zvířátko"
V krámku: " Nemáme, ale přijde zboží."
"Kdy?"
"Asi za tři dny"
... po deseti minutách ...
"Už přišlo to zboží?"
"Ne, až za dva dny ..."
Nakonec zvířátko bylo.
Půl hodiny před půlnocí byl vykoupen krámek a agenti posláni do hajan. Vypadali rozjařeni, Viky se dožadoval bramborového salátu ("určitě zbyl od oběda, já to viděl"), ale než se přečetla poslední kapitola Mikulášových patálií spali (však už je také neděle).
Zítra budou agenti vyřazeni z výcviku a pevně věříme, že jim maminky doma připraví postýlky, aby všechnu únavu po namáhavém výcviku mohli dospat. Však si to zaslouží, byli úžasní.
Tak teď jen pokyny plukovníkům na zítřek - po raním brífinku balit, uklízet ....
Nacochata sundavá sluchátka z uší, zvedá hlavu od notebooku: "Cože? Už se dělá ta noční bojovka?"
Dobrou noc ... nebo dobré ráno!