Pirátský výcvik
Jelikož se nikdo nemůže stát pirátem jen tak, bylo nutné projít náročným pirátským výcvikem, postaru to lze přirovnat k úkolům na stanovištích, dnes bychom spíše užili termínů typu „interaktivní teambuilding workshop s námořní tematikou“. Vzniklé týmy tak musely projít osm zastávek, kde bylo potřeba prokázat své pirátské skilly.
Moje stanoviště se nacházelo v místech kam se v Loutí koncentrovaly veškeré sluneční paprsky, takže ideální výheň na intelektuální memorovací soutěž. Piráti se dostali do neviditelné mapy, každá dlaždice chodníku byla jedním políčkem. Cílem bylo postupně zkoušet „políčka“ a zjistit, které představuje skálu a které moře (tedy cestu k pokladu). Mapa měla i pár vychytávek, jako byl například teleportující kraken, či plovoucí lahve.
Pozoruhodný byl tým „Máme Ondru“, který se utvořil okolo chlapce téhož jména, jehož vlastnictví sice žádný valný benefit pro tým neprokázalo, nicméně se tomuto seskupení podařilo vyzkoušet snad všechny slepé uličky a skály, mnohé i více než třikrát. Výsledky byly ale překvapivě dosti těsné, přestože najít tu správnou cestu v poli šest krát šest zabralo notný čas a vedoucí z vedlejšího tábora patrně pojali podezření, že se tu rekreuje autistická skvadra, která vydrží tři hodiny chodit okolo pár dlaždic, přičemž jednotlivci nervózně balancují na náhodných dlaždicích a ostatní s výkřiky „Tam je kraken! Pozor, kraken!“ vehementně ukazují na všechny dlaždice kolem.
Po výkonu jsme se museli posilnit ve zdejší kantýně, která plodí echtovní gastronomické šmakulády, jako dnes například rizoto s kari a zdejší klasickou půlkou broskve. Vskutku to byly vůně z celého světa a opravdu oceňuji barevné sladění žlutého kari, žluté broskve a žluté kukuřice v rýži. Večer pak byl poklidný, několik dětí bylo pověřeno zápisem dnešních událostí, takže tu máte spoustu příspěvků, v nichž můžete v praxi najít anakolut a jiné lingvistické třešničky. Já chci ale radši tu druhou půlku broskve.