Tak jsme vstali v osm hodin. Pak jsme šli na snídani. Byl chleba s pomazánkou. Potom jsme programovali a pak byl oběd. Byl moc dobrý. Pak byl polední klid. Totiž odpolední. Teda spíš po polední až do odpoledne. No, a taky jsme hráli hry.
Asi tak by se dala vystihnout úroveň jazyka italských imigrantů, kteří připluli včera do New Loutí za vizí amerického snu. Přerývaná italienglish se ozývala z chodby, kde včera probíhala policejní razie, která kontrolovala všechny apeninské uprchlíky. Někteří byli zaraženi natolik, že nebyli s to jmenovat jediné italské město. Někteří naopak vychrlili své dlouhé italské jméno ihned, až se zdálo, že vyjmenovávají celou svou taliánskou rodinu i s kmotry a k tomu jméno své oblíbené pizzy.
Ráno někteří uprchlíci vstávali už v šest, načež počali vyluzovat hlasový doprovod o síle menší cimbálové kapely, takže v šest vstávali všichni. V jídelně nás ale uvítaly již legendární švédské stoly (představa doughnutů s polevou byl opravdu jen americký sen) a chvíli poté i stoly počítačové, u nichž jsme byli až do obídku.
Krátce po výživné polední baště jsme započali s úkolem „nakresli domeček“, kdy každý člen nově vzniklých týmů držel jeden provázek, který byl uvázán ke společné tužce. Koordinace byla značně ztížená, ale naši výtvarníci skvěle zachytili umělecké rozechvění a daly vzniknout dílům stylu kubistického surrealismu tedy laicky „halucinace a začínající Parkinson“. Bortící se stavení s rybou a Kanafásek byly největší hity.
V uprchlickém táboře není ale na zábavu tolik času, a tak bylo nutno pustit se do práce. Po zamítnutí úřady nám mafie nabídla falešné Zelené karty, které šlo za levný peníz odkoupit. Proto jsme se pustili do obchodní hry s cílem „levně koupit a draze prodat“. Všichni zároveň poctivě dodržovali pitný režim a na stanoviště přicházeli s aurou tvořenou repelentovým dýmem. Ten bohužel prodat nešel. Přesto se podařilo nasbírat dost peněz k nákupu onoho povolení, které jsme zdárně vyplnili. Možná jen kolonka male/female zněla mnohým jako italská nadávka či něco podobného.
Den jsme zakončili schůzí oděni do mafiánského, takže polovina přišla v oblečení na premiéru do Národního a druhá polovina jako by čekala na vlak Praha-Sýrie direkt. Vyhrál tým U tmavé duny, černého rohu a dychtivého krále, nebo nějak tak pleťově zbarvená skupinka. Blahopřejeme.
