S poctivostí nejdál dojdeš

V nové domovině jsme se vyspinkali do růžova, posnídali rajčata s mozzarellou a olejem, bohužel bez mozzarelly a oleje, a zjistili záhy, že máme přibližně nullo prašulíno. Naštěstí nás najali jako levnou pracovní sílu do zdejší továrny na boty, která vyrábí kvalitní eko bio green botky, které jsou noha friendly a bez palmového oleje. Ideální zaměstnání to ale bohužel nebylo, za jeden pár obuvi dostal každý dělník pouze čtyři centy, tedy CSR značně chabá a pořád nullo prašulíno.

Před prací jsme se ale posílili ultimátní živinovou kombinací „rohlík s máslem a medem“, kterou bych navrhla na příští ročník pražského food festivalu jako zástupce kategorie Delikatesy z českého venkova. Někteří se ale ráno ládují nutelou se šunkou, takže toto jistě ocenili.

Při výrobě bot se vyvinuly zajímavé designy, které naši uprchlíci snaživě pojili izolepou a sichrhajskami. V mém týmu se střetávali nápady dvou velkých konstruktérů, což vypadalo jako začínající manželská krize, ale nakonec se vše zvládlo a tým představil unikátní výrobek připomínající onuce s lepenkovým odleskem, které může nosit kdokoli s velikostí třicet až čtyřicet pět.

Další týmy byly neméně inovativní, zelené žabky jistě odkoupí americký gigant Boťa nebo alespoň místní závod La Koště. Růžové sandále i s doplňky také nezklamaly. Lulu začal prezentaci slovy „Na nich vás nic nepřekvapí,“ což nebyla nejlepší reklama, ale hned dodal: „nepřekvapí víc než jemná podrážka z vlny,“ což už bylo mnohem lepší entrée, které hned pokračovalo „z vlny, kterou jsme vzali ovcím ještě když,…no…,“ a zde mu jaksi došla řeč.

Všechny skupiny ale zhotovili funkční boty a „nacpali“ do nich kýženou přírodu tak, že je oblepily mechem a sedmikráskami. Zkrátka jakmile tuto obuv jednou nandáte, už ji nesundáte. U některých výsledků vám to můžu garantovat. Jiné se po chvilce sundávají automaticky a bezdotykově. Zkrátka brilantní.

Naštěstí ale přišel Mario Luigi, kterému jsme dnes pomohli zase my (za ty Zelené karty, které nám včera mafie prodala). Za službičku jsme vydělali pár dolarů, což je oproti továrně na boty terno. Na sněmu v kostýmech (vestičky a sáčka jsou opravdu velmi fešná) jsme zapěli pár mafiánských písní, neboť dohromady máme rozsah asi sedm tónů, a to je docela impozantní. Chyběl snad jen mafiánský hit Trezor.  Tak snad zítra.

Mafie_treti_den