Desátý den - Záchrana světa
Ač jsme ráno zaznamenali mírné ztráty (asi někdo pozřel něco radioaktivního), museli jsme se vydat k rybníku, kam nás navedla indicie z vědcových dokumentů. Tam týmy dostaly mapy, podle kterých obešly pět stanovišť, do kterých vědec rozdělil své heslo.
Moje hádanka se zlatou, stříbrnou a olověnou obálkou se ukázala jako zákeřák. Jednalo se o logický problém a při zvolení špatné obálky si týmy zašly k potoku nebo k rokli, odkud byly nasměrovány zpět na další pokus. Náš velký chemik Bobo, který tonul, že svou specializaci má i dnes na stanovišti (přitom o chemii nešlo, jen o název obálky), se opět vyznamenal.
Bobo: „Tak zlatá to nebude, zlato je moc drahý, z toho by to neudělali, olověná taky ne, to by bylo moc těžký na nošení, takže tu obálku jenom postříbřili.“ Nedošlo mu, že nebude hledat obálky z daných materiálů, ale že to jsou ty plastové před ním. Stříbrnou obálku ale uhodl i tak.
Ostatní stanoviště testovala znalost pravopisu (neboť ledabile a vlyvný je těžší, než si myslíte), pohádky a představivost. Každý tým měl tabulku se znaky, písmeny a číslicemi a na každém stanovišti obdržel tutéž prázdnou tabulku, kde byla některá pole vystřižená. Ta začernil a nakonec každému týmu zůstala dvě pole, takže měly týmy celkem deset znaků (týmy měly jiné podklady).
Z nich musely sestavit heslo, věděli-li, že se jedná o říkanku, která učí děti aritmetickému průměru a v níž se prarodiče baví o ovoci. Znaky pak seřadili do Mb4ja+dej2 (tedy měla babka čtyři jabka…). Heslo jsme se dvakrát marně pokusili zadat. Měli jsme jen tři pokusy. Začalo to být podezřelé…drama vrcholí…ale nakonec se ukázalo, že se průzkumníci mezi sebou nedohodli, místo „+“ psali „t“ a místo „2“ „z“. Tomášek ale vše zachránil. Po naskenování vědcovy sítnice a zadání hesla jsme vnikli do labu, kde nám vědec nechal svůj roztomilý žlutý kufřík, když prchal před nebezpečím. Stihl nám i napsat poutavou stať o své tísni a o tom, co nám přenechává. V kufříku jsme nalezli kmenové buňky nutné pro obnovu zemského ekosystému, různá semínka, kapaliny a popsané flaštičky. Svět je zachráněn a náš spoluprůzkumník, kterého ráno zradil žaludek, už se dává do kupy.
Tím ale nekončíme, neboť večer konečně zužitkujeme nabytých víček ve velkém casinu s obchůdkem (a ano, tepláky a mikinky už jsme dnes použili). Přestože se nám tedy budou večer už mhouřit oči, je třeba každého víčka.