Den pátý - Jak jsme neuměli zavazovat tkaničky
Po úspěšném dokončení včerejší strastiplné výpravy, jsme nedostali ani den oddychu, vstávali jsme s východem slunce, abychom doklouzali dolů do jídelny na výživnou snídaňku, dnes obohacenou o párek, jenž nás mile překvapil. Rozhodli jsme se dnes zůstat na místě, vycestovat jen na zdejší louku a modlit se, aby nezačalo pršet. Samurajský turnaj začal o půl třetí záludnou vědomostní hrou a byly do něj zařazeny zkoušky všech vlastností, které by pravý samuraj měl mít (měl by je shodou okolností mít i každý praktický člověk), ovšem už u těch nejzákladnějších někteří ztroskotali. Navlékání tkaničky a její zavázání se ukázalo jako nepřekonatelná překážka pro určité jedince, kteří to po chvíli chtěli vzdát a po další chvíli byli od zkoušky vyhozeni. Sepsat jména svých spoluztroskotanců bylo pro některé hračkou a pro jiné frustrujícím debaklem. Pravá zkouška dovedností nastala vzápětí. Urputné boje nastaly při testu koncentrace u pokusu vydržet stát na jedné noze s rukama spojenýma a se zavřenýma očima co nejdéle. Naši malí členové úspěšně doskákali na jedné noze až do půle louky při snaze získat znovu rovnováhu. Další testy nebyly o nic jednodušší. Malé usnadnění přinesla zkouška paměti, neboť zapamatovat si japonské provincie je těžké, ale dá se také poměrně slušně otipovat. Vyměňování náhodných písmen je zaručená taktika jak na japonské názvýčko, s provinciemi Bingo-Bungo a vražednou kombinací Mizen-Bizen-Buzen-Uzen, jež vykazuje značnou absenci kreativity japonských úředníků. Při úspěšném spojení trojic písmen bylo možno inkasovat body za Kii, Kai, Aki a Awu.
Potom, co jsme opustili zdusanou louku, migrovalo naše uskupení na oranžové hřiště, kde se utkaly týmy v bitvě v přehazce. Podle zvláštního japonského pravidla má tým s více hráči velkou nevýhodu (zda bojovali více s míčem, oponujícím týmem či antukou na oblečení nebylo možno rozeznat), s přehledem vyhrál tým nejméně početný.
Vůně z místní potravinové laboratoře nás ale nalákala na večeři, kde se podával počin zvaný čočka s vejcem, který nic nezkazil. Zmoženi jídlem jsme se odebrali k dalším bojům a pokračovali se špendlíkovou válkou na mapě, kde se duhová smršť na ostrově Honšú ještě více rozrostla. Tým s barvou světla o vlnové délce 565-590 nm úspěšně pohltil západní část japonských ostrovů a modrý je na tom v ploše barvy také dobře, bereme li v potaz zakreslené jezero.