Den druhý – Jak jsme málem nejedli
Ráno jsme se probudili v hliněných chatrčích a snídaně byla podávána na švédských stolech. Při pohledu na moře jsme nad hladinou viděli mlžný opar, pak jsme si ale uvědomili, že se skládá z duší našich bývalých členů posádky. Pro jejich vysvobození jsme se museli trochu proškolit ve výpočetní technice (Baltík, Gimp, Stop Motion, Prezi, Sketch Up, Stencyl a Davidovo programování – neumíme přesně popsat, co to vlastně je), a to i přestože zde v Japonsku chytáme velmi špatný signál. Vyzbrojeni IT znalostmi a rýží s masem na kmíně jsme pokračovali v záchraně zatracených duší. Pro každou dvojici samurajů to byla jinak dlouhá cesta, někteří se vrátili suverénně za půl hodiny s půl tuctem duší, jiní si užili dvouhodinový piknik na rozkvetlé louce s příjemnou četbou japonských rukopisů. Při cestě jsme unášeli spanilé dívky, bojovali s ptačí příšerou a zavítali k samotnému Satanovi. Jistí nadšenci si určité úseky cesty prošli opakovaně (zda úmyslně, to Bůh suď).
Kvůli nedostatku znalosti našich zvyků dochází k velkým nedorozuměním mezi námi a místními. Byli jsme nuceni jim natočit návodná videa. Vynaloženy byly všechny síly a plně se projevil pedagogický potenciál mnohých námořníků a kameramanské schopnosti ostatních. Nyní očekáváme pozvánku na filmovou přehlídku v Cannes, kam už si šijeme róby podle japonské sezónní módy a apelujeme na zdejší obyvatele, aby nám jako protislužbu natočili tutorial – jak se jí hůlkami. U oběda jsme se totiž chtěli zavděčit hostitelům a pokusili se najíst hůlkami (resp. s použitím hůlek), což se záhy změnilo ve snahu se najíst jakkoli. Podivné dřevěné náčiníčko se ukázalo jako velmi ošemetné, ale domlouváme se s plážovým šéfkuchařem na vydání příručky Sto a jeden způsob jak jíst hůlkami.
Večer nás překvapil zajímavý rituál, při němž malí šikmoočci tančili za dunění tamtamů a hlasitě pěli – či se alespoň snažili (diskotéka vedlejších námořníků, kteří operují na stejné půdě).