Den 9. – Nový režim

Ráno se znatelně ochladilo, takže jsem už na snídani přišla zabalená do fešné modré deky, což byl parádní nápad. Moje dobrá nálada se ale nějak divně začala zhoršovat. Jako bych přestávala být ve své kůži a viděla sama sebe z dálky dělat věci, proti nimž bych normálně coby pedagog zarytě brojila. Netušila jsem, že začíná působit temná kletba na mě i celý profesorský sbor a že nás někdo očaroval tak, abychom šířili zlo mezi studenty.

Začala tvrdá disciplína, razie na pokoje a jejich hodnocení (už se nedivím, že někteří nemohou najít své školní uniformy, když je sotva vidět jejich postel pod změtí prádla), povinné vyškrabávání talířů do poslední kapky omáčky, polední klid na pokojích a speciální dohled nad mudlovskými šmejdy.

Sabotáž byla tvrdě postihována. Už u svačiny se Davídek pokusil o vzpouru a když byl za trest poslán obcházet třicetkrát hřiště, přidali se k němu po pár krocích ostatní a chodili všichni  a křičeli „Nesouhlasíme!“. Chatrná demonstrace, pár lidí na louce nemohlo nic změnit. Myslím, že sami nevěděli, co dělají, a že se prostě přidali, protože venku bylo hezky…

Odpoledne začal trénink boje na život a na smrt, zatím jen demo verzí o vlajky a s papírovými koulemi coby nábojem. Můj modrý tým s chobotnicí ve znaku si ze začátku vedl mizerně, protože hlídal svou vlajku, místo aby kradl cizí, za což byly body. Nakonec ale přehodnotil strategii a vytvořil kupu aliancí, které postupně všechny zradil (a nebyl sám) a vlajky se nám na stanovišti jen míhaly. Připadlo nám tak zasloužené druhé místo, vyhráli žlutí sluníčkáři.

Celkově tak Zmijozel zaostává jen o šest bodů za Nebelvírem, následuje Mrzimor a Havraspár. Na večerním sněmu byly zrušeny posty prefektů, protože co to je studentská demokracie (a blogy asi také trochu vycenzuruji). Pan ředitel Spim byl dokonce natolik hodný, že odměnil žáky delším spánkem, takže do postelí půjdou dříve.

Karmína