Čtvrtý den - U kruté paštiky a jiné týmy
Jak už předpovědi dávaly neblaze najevo, dnešní teploty stoupaly do výšin, z nichž by se i Horymír bál skákat. Ráno proto bylo ještě o něco obtížnější než jindy, stereotypně doplněné bufetovou snídaní a ranním programováním. Poledne pak přineslo plněné papriky, které za další tři hodiny začaly značně působit, takže jsem napolo zmožená vedrem proklínala prazvláštní masový mixík, kterým byly pochybné papriky plněny. To je ale značně subjektivní gastronomické hodnocení, takže někteří dokonce vedoucím hlásili, že není třeba, aby kontrolovali jejich, samozřejmě, že prázdné, talíře.
Odpoledne ale bylo nutné pokračovat v misi, takže jsme vyšli do místních lesů, kde jsme marně hledali stín. Týmy musely vymyslet nová jména, což chtěl bývalý tým U svatého Lulu řešit podobnou obměnou U svatého Bobo, proti čemuž zmíněný svatý nic nenamítal, ale nakonec se ujal název Bulánci. V lese se pak nově utvořené týmy pokusily sesbírat co nejvíce materiálů více či méně přírodních, z nichž by bylo možné sestavit zařízení ke komunikaci s dalšími možnými přeživšími.
Týmy vyvinuly značnou kreativitu, připomínajíce přitom ranní přípravu školních svačin, kdy polovina tvořila s pomocí špejlí pozoruhodné špízy a zbytek se pokoušel využít alobal jinak, než k vlastnímu zneškodnění. V týmu Bulánků se jako hlavní provozní vedoucí uplatnila jediná přítomná dívka, Katka, která zaúkolovala zbytek do odmotávání provázku, do kterého dotyční umně zamotali zbylé týmy. Bobo po tomto náročném úkolu trávil čas v hinduistických meditacích, při kterých seděl s otevřenými ústy, a během nichž bylo jasně sledovatelné, kdy se dostává do vyšších sfér, neboť se s různými vesmírnými frekvencemi měnily i jeho grimasy z nechápavých po nechápavé a vice versa. Při vyšších pnutích pak vstával a pózoval s obří větví, kterou dotáhl coby anténu. Té se však musel záhy vzdát, neboť značně převyšovala jak jeho, tak jeho fyzické možnosti, a on se tak spolu s dalšími exaltovanými konstruktéry mohl odebrati zpět k našemu bunkru.
Zde pomocí svých zařízení posílaly týmy zprávy do éteru, majíce po ruce tarifní tabulky, které zvýhodňovaly určitá písmena. Vyslané depeše pak obsahovaly např. diabetické analýzy pohádkových postav či filharmonické koncerty, což značně předčilo očekávání.
Večer byl zakončen reklamními kampaněmi týmů, při nichž jsme byli informováni o sestavených přístrojích. Dostalo se i na Tomáška. Pohodlně jsme se usadili. Velmi pohodlně. Postupně jsme se stávali experty na staniolovou obrazovku, tedy monitor na alobalové bázi, dále experty na růžovošedou tyč obalenou mechem, resp. přijímač růžového, šedého a přírodního vysílání. Bylo nám dále sděleno, že to, co vypadá jako špejle, nejsou špejle, ale bezdrátové vysílače, a to, co nápadně připomíná obyčejnou nabíječku, opravdu je obyčejná nabíječka. Poté, co jsme usoudili, že Tomášek řekl vše, poctivě jsme zatleskali. Usoudili jsme špatně.
Zítra ale očekáváme další skvělý meeting. Tady se děti radují z nabytých víček od PET lahví, která slouží jako peníze, a prchají před sluncem do ubytovny. Před inflací ale uprchnout nelze. Do botárny vcházejí smutně hledíce na plastové reliéfky a my dumáme nad tím, kde udělali soudruzi z NDR chybu.
Teri